Blog

Realitní perličky

Protože jsem již několikrát kolegům i sám sobě sliboval, že začnu archivovat postřehy a perličky z realitního světa, rozhodl jsem se je začít ukládat v tomto blogu. Někdy zažívám nevídané situace, které by ani nejlepší spisovatel nevymyslel, přestože jsou z reálného života. Když se přidají další kolegové, nechám to vydat knižně :-).

Není ustláno

Za mých mladých let jsem při náběru nemovitosti do nabídky zažil okamžik, kdy jsem pochopil, proč ženy tvrdí, že „chlap je prase“.

Řadový dům cca 10 let starý, na dobrém místě blízko Mělníka a klient mi volá, že ho chce prodat. Jedu tedy za obchodem a už před domem mě mohlo varovat, že zatímco řadovky v okolí mají hezké předzahrádky, před touto je slušně řečeno bordel. Jako makléř začátečník, který se ničeho nebojí, vstoupím po seznámení s majitelem dovnitř a nestačím se divit. Pominu-li fakt, že hned vedle chodby je pracovna se zapnutým počítačem, na kterém běží gay porno (nic proti gayům), vstoupím a chodbou se blížím k obývacímu pokoji. Nutno dodat, že pán bydlí v domě spolu se čtyřmi velkými psy, takže průchod chodbou je spíš hra „přeskakování přes exkrementy“ odkopané do strany. Koukám na to ve vytržení (možná se trochu začínám i bát :-) ), takže zbylý nepořádek vnímám jen jedním okem: kuchyně, která není přes použité nádobí vidět; uprostřed obýváku hromada dřeva, přestože jediné vytápění v domě je na elektrický kotel; u okna napnuté čerstvě stažené králičí kožky; rozdrbaný, původně snad fialový, houpací kůň, téměř v životní velikosti; sedačka bez opěradla, na které zřejmě majitel sedává rád a často, protože zažloutlá zeď za ní je vydřená až na cihlu a další nevšední ukázky stylu bydlení... S pánem jsem se na spolupráci nedohodnul, měl nereálné představy nejen o ceně, ale i o tom co udělat proto, aby byl dům prodejný. Každopádně nejzajímavější byl závěr naší schůzky. Když mi ukazuje ložnici, tak s vážnou tváří povídá „moc se omlouvám, ještě nemám ustláno“.

Tajemství

Volá roztomilý děda, skoro 90 let, že by chtěl prodat stavební pozemek na Kokořínsku. Protože bydlí kousek ode mně, dohodli jsme se, že ho vezmu do auta a pojedeme spolu. Už v telefonu se mi zdál být velký sympaťák, se kterým si cestou dobře popovídám a protože mám rád sdílné lidi, docela jsem se na to těšil.

Zazvonil jsem v domluvenou dobu na něj, za chvilku vylezl a nesl s sebou velkou těžkou tašku a něco podlouhlého, pečlivě zabaleného. Na můj dotaz co to je, se jen potutelně usmíval a že nepoví, že se to dozvím na místě… Si tak říkám, vypadá to jako zabalená lopata, snad mě tam nebude chtít někde zakopat :-). Uklidnil mě pohledem svých očí a zmínkou o svém mládí, jak tam vyrůstal a bydlel. Uvidíme, nejspíš tam bude chtít někomu něco předat, když tam budeme.

Poté, co mi ukázal pozemek a dohodli jsme se na podmínkách prodeje se hrabe do kufru auta. Na myšlenku mi přišlo, že jsem si dal na zákazníka hodinu a půl, což jsem nejspíš špatně odhadnul, protože bych už potřeboval vyrazit zpět. Děda rozbalil balík a já se nepletl, byla tam menší lopata a šest stromků. Ano, hádáte správně, chtěl sázet stromy :-). „Támhle nahoře na svahu je místo, kde to zasadím, je to asi naposledy v životě co jsem tu a chci, aby tu po mě něco zůstalo“. Takže, prvotní myšlenku, že bych ho nechal u toho lesa samotného jsem rovnou zavrhnul, vzal jsem stromky s lopatkou, druhou tašku, ve které byli PET lahve s vodou na zalití a táhnul jsem to do kopce. Tedy, nejdřív jsem vytáhnul do kopce instrumenty, hned poté dědu, pak jsem vykopal díry a s dědou jsem stromky zasadil (kamarád mi řekl, že by tam rovnou zahrabal i toho dědu). Když tedy pojedete na Kokořínsko, vzpomeňte si, že je tam šest vzácných stromků od dědy a Misťáka, který kvůli tomu musel přeložit další dohodnuté schůzky :-).

Povedená babička

Tahle historka patří k těm nejoblíbenějším, přestože jsem si zase potvrdil, že vyčůranost některých lidí opravdu nezná meze.

Volá mi babička, že chce prodat dům ve Mšeně. Výborně, pojďme se domluvit na termínu a pustíme se do toho. Navrhuje termín, že může pouze v pátek k večeru a že by bylo fajn, kdybych jí nabral na Mělníku a dovezl jí na místo. Mám to cestou, takže rád souhlasím a domluvíme se na tom, že na ní počkám na autobusovém nádraží, kdy ona přijede z Prahy. Autobus přijel přesně a jako poslední vystupuje paní ve věku 70 let a dva lidi co vytahují dvě plné krosny, které evidentně patřily k ní. Není možné, aby to do autobusu dostala sama, i tam jí někdo musel odstěhovat, protože jsem to sotva unesl a dostat to do auta taky nebylo jednoduché. Cestou jsme si hezky povídali o životě, vím kolik má synů, co každý z nich dělá, jak se mají dobře a že pochází z Prahy. Trochu podivně jsem se cítil, když mi povídá, že do Mšena jezdí každou chvíli a na můj dotaz „co je důvodem prodeje“ se jen usmívá.

Přijedeme k domku (ne ve Mšeně, ale asi dalších 10km dál), vytáhnu bagáž a jdeme se rozhlédnout po domě. Protože jsem v téhle lokalitě pár nemovitostí prodal, věděl jsem, že prodat to jako chalupu za 800.000,-Kč by se mohlo podařit. V tu chvíli mi ale babička povídá, že chce 2,2 milionu a za nižší cenu to neprodá. Moje odpověď, že za tuhle cenu to nejsem schopen prodat jí nijak nevadila a zase nasadila ten podivný úsměv. Hned pokračuje a dodává, že se nedá nic dělat, že tady pár dní zůstane a tudíž jí nemusím vozit zpět, což mě utvrdilo, že tady není něco v pořádku a připadal jsem si jako okurka.

Rozloučil jsem se, popřál hodně štěstí a celou cestu domů jsem přemýšlel, co je na téhle situaci zvláštní. Pochopil jsem hned, jak jsem zapnul počítač a kouknul se na nabídku domů v té lokalitě. Dům za 2,2 milionu nabízelo 17 realitních kanceláří (?!). Možná jich tam bylo i víc a někteří celou záležitost také prohlédli. Zcela jistě ale každý z nich udělal babičce zdarma taxikáře a dovozce proviantu jako já, protože dům byl v nabídce více jak dva roky a sama by se tam prostě nedostala. Vůbec bych se nedivil, kdyby si paní zavolala makléře na prohlídku z Prahy v okamžiku, kdy se rozhodne odjet, protože by musela táhnout krosny 10km do Mšena na autobus. Vynalézavost některých lidí opravdu nezná hranic.

P.S. Někteří kolegové tu nemovitost možná nabízejí i dnes, přestože je to záležitost x let stará… :-)

Chvilku počkejte

Přestože nemám se staršími lidmi žádný problém, zjišťuji, že většina mých příhod se týká právě jich. Dělám občas znalecké ocenění nemovitosti pro notáře při dědickém řízení a tak jsem se jednou potkal s dědou, který mi ukázal, že trpělivost růže přináší.

Protože mu umřela manželka, potřeboval ocenit nemovitosti v jednom Středočeském městě. Jsme domluveni, že ho vyzvednu v jeho domě a pojedeme ocenit nejdřív jinou nemovitost nedaleko. V přesně domluvený čas na něj zvoním a pán neotvírá. Protože jsem na listu vlastnictví viděl rok narození 1925 jsem trpělivý a zkouším to opakovaně, včetně volání na telefon. Opravdu po dlouhé době se pomalu otevře okno v horním patře domu a děda volá „chvilku počkejte prosím“, že si oblékne bundu a jde. Trpělivě čekám, čekám, čekám… není přeci možné, aby si oblékal bundu 15 minut??? On musel usnout nebo umřít při tom oblékání, jinak si to neumím vysvětlit. Když už jsem měl chuť po více jak dvaceti minutách začít znovu zvonit, tak se za domem ozvalo otevírání dveří a vidím, že starý pán vyšel a pomalu se šourá ke dveřím. Stáří i neštěstí v rodině na něm bylo vidět, tak moje nervozita ustoupila a už se připravuji, jak budu dělat dobré činy a zase splním nějakého bobříka (díky pane Foglare, mám všechny Vaše knížky v knihovně). Než starý pán obešel dům, uplynulo dalších 5 minut a nyní teprve začíná to martirium. Dalších 5 minut hledání toho správného klíče od branky, zamknout branku, nasednout do auta a těsně před odjezdem zjistit, že nemá u sebe klíče od druhého domu a opětovně se ozve „chvilku počkejte prosím“. Takže vylézt z auta, zpět do domu a celá cesta do auta dalších 20 minut.

Zkrátím to, protože podobným stylem to šlo další dvě hodiny. Děda byl na svůj věk štramák, uměl ocenit trpělivost a moje asertivita slavila úspěch. Dává doporučení dalším lidem, které mi už přineslo dva realitní obchody.

Nájem

Tato událost se nestala mě, ale jedné kolegyni z oboru a protože mi přijde opravdu zajímavá, cítím potřebu ji zveřejnit :-).

Oslovil jí klient s nabídkou nájmu bytu ve svém domě. Je nutné upřesnit, že majitel měl v domě víc bytů, kdy vedle bytu co pronajímá sám bydlí. Chtěl nízké nájemné, všechno se zdálo v pořádku, až na jednu zásadní podmínku „ chci tady mladý pár, přiveďte víc zájemců a já si sám vyberu“. Poměrně neobvyklý postup a požadavek byl kompenzován nízkým nájemným, takže pronajmout to nebude problém. Na inzertní nabídku se skutečně přihlásil dostatek uchazečů a majitel si vybral mladý pár, který vyhovoval jeho představám.

Po nějakém čase se stala událost, která mladý pár odstěhovala. Nájemník potřeboval něco od majitele bytu, šel do jeho bytu a vstoupil náhodou tam kam neměl. Respektive, dostal se do místnosti za ložnicí v bytě, který měl v nájmu a v ten okamžik pochopil, proč má tak malé nájemné. Dřevěná vestavba v jeho ložnici s vestavným zrcadlem umožňovala z jedné strany se dívat do zrcadla a z druhé bylo průhledné. Prostě a jednoduše majitel šmírák se vším všudy, který je chodil v noci sledovat. Jak skončil vztah majitele s nájemníkem nevím, osobně myslím, že ho to muselo bolet :-).

Šikula

Když jsem u těch převzatých historek, tohle se mi také líbilo. Jedna kolegyně měla v nabídce luxusní byt v Praze za několik desítek milionů korun. Pravdou je, že na takové byty nechodí klienti každý den a tak byla překvapená chováním jednoho z nich.

Domluvil si prohlídku bytu s tím, že se přijede podívat se svojí přítelkyní. Pán v letech a mladá krásná slečna se nad bytem rozplývali, především slečna byla v sedmém nebi, že v téhle nádheře bude bydlet. Makléřce se zdálo, že udělá obchod, ale vše bylo jinak. Klient po pár dnech reagoval, že se chce na byt podívat ještě jednou a domluvil si novou schůzku. Přijel, byt si prohlédl, ale doprovodem mu byla úplně jiná slečna, figurou jak ze žurnálu. Po několika dnech, když volá makléřka pro odpověď klienta, se dočkala zamítavé odpovědi. Byla tím zmatená, ale víc ji překvapilo, když se situace opakovala a klient si domluvil další prohlídku, na které, jak jinak, přijel zase s jinou slečnou… Přišlo jí hloupé se ptát klienta před slečnou, proč tam vozí pokaždé jiný doprovod, ale když za pár týdnů volal znovu, tak jí to nedalo a otevřeně mu vysvětlila, že takto to nejde. Kupodivu z chlapa naprosto otevřeně vypadlo, že je to dobrý trik, jak dostat hezkou holku do postele. Když jí ukáže, že chce zrovna kupovat byt za 30 milionů s výhledem na Hradčany, jde to samo :-).

Podvodník

Tato událost mě dostala v roli svědka na policii.

Kamarád se rozhodl v jedné lokalitě koupit byt a protože jsem zde neměl co nabídnout, domluvili jsme se tak, že budeme hledat společně a jak se něco objeví, tak se do toho pustíme ve spojení s makléřem, který bude byt nabízet.

Po nějakém čase jsme našli byt přesně podle představ, v ten den vložený do inzerce a kupodivu o 300.000,-Kč levnější, než bych ho obratem prodal komukoliv ze zájemců, kteří zde chtěli bydlet. Opravdu podezřele levné, proto povídám kamarádovi, který nelenil a okamžitě si domluvil prohlídku, ať nikde nic nepodepisuje, že pokud se mu to bude líbit, nejdřív vše důkladně prověříme.

Byt i nabývací titul se zdál v pořádku, list vlastnictví naprosto čistý, s advokátem jsme nikde žádný problém nenašli, vyřídit tedy hypotéku bylo relativně snadné. Jedna skutečnost v nabývacím titulu mě zaujala, jak majitel k bytu přišel. On sám ho nedávno koupil od původních majitelů o 300.000,-Kč levněji, než v tuto chvíli prodával. Z podkladů bylo zřejmé, že za ně zaplatil menší exekuci, předplatil jim nájemné na ubytovně a 450.000,-Kč jim zaplatil. V tuto chvíli jsem si říkal, že prodávající udělal dobrý obchod, tedy levně koupil a rychle prodal se ziskem 300.000,-Kč.

Po půl roce, co kamarád zrekonstruoval byt, přišel dopis od policie, aby přišel podat vysvětlení. Tam se dozvěděl, že člověk, od kterého byt koupil, udělal na původní vlastníky podvod. Protože jsem na to vyřizoval hypotéku, přizval policista i mě a tam jsem se dozvěděl další podrobnosti. Prodávající se s původním vlastníkem dohodnul tak, že za něj vyplatí exekuci, předplatí mu ubytovnu a ve chvíli kdy byt prodá dál, vyplatí mu ještě 450.000,-Kč.

Tuto dohodu ale evidentně nechtěl dodržet. Poté, co prodal byt mému kamarádovi se mu ozval původní vlastník s tím, že když prodal byt, ať mu vyplatí dohodnuté peníze. On mu ale řekl, ať se podívá do smlouvy, že už mu vše vyplatil a nic mu nedluží. Udělal na něj podvod, kdy ho nechal podepsat jinou smlouvu s jinými podmínkami, než si spolu domluvili.

Jak řekl policista, přestože má podvodník v ruce ověřenou smlouvu, kde má jasně napsáno, že peníze zaplatil v den podpisu smlouvy, nemá vyhráno. Především proto, že podobné podvody udělal v Praze již třikrát.

Co z toho vyplývá? Vše co podepisujete si řádně přečtěte a nikdy se nenechte uchlácholit milým slovem a hezkým úsměvem. Sám se potkávám s tím, kdy 50% lidí, se kterými podepisuji obchod, si nepřečte co podepisuje.

Jak to dopadlo s podvodníkem nevím. Jestli z něj původní majitel něco dostal to netuším, jediné čím jsem si jistý, že jako bonus ke své důvěřivosti musel finančnímu úřadu zaplatit daň z převodu nemovitosti, což nevím jak zvládl, když od podvodníka nedostal ani korunu.

Boy friend

Volá mi kamarádka, že chce koupit byt na Černém Mostě. Přestože mám obvykle v nabídce cca 20 nemovitostí, neměl jsem z požadované lokality co nabídnout a tak jsme se pustili do hledání u konkurenčních realitních kanceláří. Hned na začátku proběhlo trochu zklamání. Důvodem bylo chování některých makléřů, kdy telefon zvedne jeden z deseti a ze zbylých devíti vám na nepřijatý hovor zavolá zpět jeden?! Nerozumím tomu, asi nechtějí peníze, které jim chceme dát…

Ve finále čtyři domluvené prohlídky a protože jsem byl zvědav na práci mých konkurentů, postavil jsem se do role přítele mé kamarádky a jako zamilovaný páreček jsme šli na prohlídky. Přiznám se, těšil jsem se, že se něco přiučím :-).

První makléřka, klobouk dolů! Takhle namakanou slečnu, která byla opravdu připravená, podklady a všechny informace pro klienta v deskách, profesionalita každým coulem… tahle makléřka má budoucnost a její nadřízený můj obdiv.

U druhého makléře naprosté zklamání, přestože byl velký sympaťák. Zavzpomínal jsem na své začátky před 7 lety, kdy jsem byl hozen do realitní vody (plav a přines nám hodně peněz). Ten chlapec nevěděl co je to fond oprav a katastr nemovitostí, každopádně to nejlepší mě teprve čekalo.

Poslední dva makléři měli v očích nakreslené dolary a byli to představitelé těch obchodníků, díky kterým má tahle profese špatnou pověst. Jeden přišel pozdě o 10 minut a to bez toho, že by se omluvil. Netušil kam nás vede, v bytě nikdy nebyl, nechal si fotky poslat od majitele bytu a kromě čísla popisného nevěděl prostě nic (velikost, poplatky, zda k bytu patří sklep, jestli je tam zástava atd). Ten druhý byl to samé, 20ti minutové zpoždění nebyl s to okomentovat slovíčkem „pardon“, jen na konec prohlídky přišel se skvělou myšlenkou, že za rohem je bankomat, mohli bychom rovnou vybrat hotovost a zaplatit mu tím zálohu, tedy, jestli se nám byt líbí, protože má samozřejmě rezervační smlouvy v autě :-).

Takhle NE pánové! Role přítele kamarádky mě utvrdila v tom, že pořád je co zlepšovat a budu jen doufat, že většina těch „vykuků“ brzy skončí.

Líbíte se mému muži

Podivný náběr nemovitosti do prodeje. Manželský pár s dítětem v rozvodovém řízení, kdy se rozhodli dům prodat. Vše jsme domluvili a nastavili, s tím, že přijdu druhý den za světla udělat pěkné fotky.

Jaké bylo moje překvapení, když jsem před polednem potkal klientku před domem v župánku a evidentně pod vlivem. Dával jsem to za vinu nepříjemné situaci, ve které se ocitla, ale bylo tam trochu víc. Podivné lascivní chování ve mně při focení vyvolávalo pocit, že ten župan odhodí a bude mi dělat návrhy.

Návrh sice přišel, ale trochu jiný, než jsem očekával. Povídá mi: „Jste krásný chlap, líbíte se mému muži“. Po mém nechápavém pohledu přidala vysvětlení... Manžel se přiznal k opačné sexuální orientaci, než jí deset let tvrdil a odchází se svým přítelem. Bylo mi jí líto, ale před odchodem jsem stačil podotknout, že jsem ženatý a na kluky nejsem.

25.10.2013